30 mar Misie mezi Romy po návštěvě papeže

Misie mezi Romy po návštěvě papeže

Kulturní pásmo pro papeže Františka při jeho loňské návštěvě košického romského ghetta Luník IX potěšilo také účastníky nedávných Evropských katolických sociálních dní v Bratislavě. O malých tanečnících i o tom, jak slovenská církev pomáhá Romům k úspěšnějšímu životu, jsme hovořili s koordinátorkou pro pastoraci Romů při biskupské konferenci RENÁTOU OCILKOVOU.

Kdo jsou děti, které se na Sociálních dnech postaraly o kulturní program?

Jsou to členové Folklorního souboru Čiriklore (Ptáčata), který vede umělecký vedoucí, choreograf a bývalý diplomat Dušan Plichta. Soubor působí při Řeckokatolickém formačním centru pro Romy v Čičavě na východním Slovensku, úzce spolupracuje s Řeckokatolickou romskou misií prešovské archieparchie, kterou řídí otec Martin Mekel. Tancují v něm ale děti z různých romských komunit napříč východním Slovenskem. Do Bratislavy přijely děti z Vranova, Jarovnic a Trhoviště.

Program, který znázornil střípky ze života romské rodiny, ale i společenství, lásku a nenávist, hněv a smíření, si děti původně připravily a poprvé prezentovaly 14. září 2021 na Luníku IX u příležitosti tamní návštěvy papeže Františka.

Tyto děti se asi běžně do hlavního města nedostanou. Co to pro ně znamená?
Děti měly tento výlet zároveň jako odměnu za svou dosavadní námahu v souboru. Mnohé z nich byly v Bratislavě vůbec poprvé. Tyto děti jsou výjimečné tím, že jsou součástí romské misie: to znamená, že se jim věnují kněží, řeholní sestry i laičtí pracovníci po stránce formační a duchovní, ale i vzdělanostní, sociální nebo kulturní. Všechny jsou šikovnými žáky, je mezi nimi i student gymnázia. Na návštěvě Bratislavy viděly i Prezidentský palác, Bratislavský hrad nebo Hrad Devín.

Jakými způsoby se v romské misii s dětmi pracuje? A co dalšího církev na Slovensku pro Romy dělá?

Na Sociálních dnech si mohli účastníci nabídnout i knihu Nositelé naděje, která popisuje práci katolické církve v romských komunitách. Pastorační práci s Romy se na Slovensku věnují asi ve stovce farností zhruba se stovkou duchovních a řeholníků nebo řeholnic a více než třemi sty dobrovolníků. Ve třech desítkách farností jde o systematickou pastorační práci, v ostatních je méně institucionalizovaná. Zahrnuje například i vzdělávání dětí, mládeže i dospělých – tedy doučování, školní přípravu, volnočasové umělecké nebo sportovní aktivity, u dospělých pak je to třeba vzdělávání v rodičovských dovednostech, práci na počítači, podpora čtenářské nebo finanční gramotnosti atd.

Farnosti také psychologicky, sociálně i finančně doprovázejí rodiny a jednotlivce, vychovávají k manželství a rodičovství, školí proti násilí na ženách. A také nabízejí víkendové nebo prázdninové akce pro chlapce a děvčata nebo organizují společenství vrstevníků. Během pandemie řeholnice, kněží a pastorační spolupracovníci pomáhali doučováním s distanční výukou, roznášeli úkoly, zajišťovali počítače pro distanční vyučování i vypomáhali s testováním na covid, při očkování nebo sloužili u nemocných.

V čem se tato služba církve liší od působení neziskových organizací u Romů?

V knize Nositelé naděje připomínáme vědeckou studii Etnologického ústavu Slovenské akademie věd, která mimo jiné potvrzuje, že obnova života Romů založená na změně smýšlení má konkrétní dobrý dopad na jejich osobní život i jejich komunitu, ale i na většinovou společnost. Náboženská formace u nich probouzí ochotu převzít odpovědnost za své jednání, svou rodinu, odhodlání uplatnit se v místním romském společenství i na trhu práce. Náboženská výchova se totiž zaměřuje na proměnu člověka, včetně proměněného pohledu na sebe sama i na potřeby společnosti. Ovocem jsou pak Romové se zájmem o vzdělání, práci – a v dlouhodobém horizontu také vzdělaní a zaměstnaní Romové.

Doznívá ještě ve vašich Romech zářijová papežská návštěva přímo v srdci košického ghetta?

Františkova návštěva mezi Romy zanechala v nich i v celé společnosti hlubokou stopu, neměla jednodenní dosah. Vyžádala si přípravu na tuto návštěvu – nejen opravu chodníků, ale naši duchovní přípravu včetně společného duchovního programu. Vyvolala zájem médií o naši práci s Romy. A v mnohých z nás spustila změnu života. Už den po odjezdu Svatého otce se ženy z Luníku IX začaly dožadovat nových modlitebních setkání. A tak jsme se hned v říjnu sešli, abychom si navzájem naslouchali, slyšeli Boží slovo a modlili se spolu. Většina z přítomných žen říkala, že je papežova návštěva na Luníku tak oslovila, že více zatoužily po Bohu.

Setkání se Svatým otcem na periferii společnosti, kterou si on sám vybral, zasáhla mnoho z nás, kdo s Romy pracujeme, a byla pro nás nejen určitou formou zadostiučinění, ale povzbudila nás do další služby lidem na okraji.

„Vystoupení na Evropských katolických sociálních dnech a potlesk zahraničních hostí a biskupů děti hodně namotivoval,“ ohlédl se za představením souboru Čiriklore umělecký vedoucí Dušan Plichta.

Snímek Peter Zimen

Tento článok vyšiel v rámci portálu Katolický týdeník 14/2022.